Probiotikum není jedna konkrétní látka. Není to jako vitamin C, kde zhruba víte, o čem je řeč. Pod slovem probiotika se skrývají různé mikroorganismy, různé druhy, konkrétní kmeny, rozdílné dávky, rozdílné technologie zpracování a také úplně odlišné zaměření produktů. Proto nestačí podívat se na přední stranu obalu, najít slovo „probiotika“ a mít hotovo.

Základní odborná definice říká, že probiotika jsou živé mikroorganismy, které při podání v dostatečném množství přinášejí hostiteli zdravotní přínos [1]. To ale neznamená, že každá kapsle, tableta nebo sáček s bakteriemi bude automaticky vhodný pro každého člověka a každou situaci. U probiotik totiž velmi záleží na tom, jaké konkrétní kmeny obsahují, v jakém množství, v jaké formě a v jakém kontextu je člověk používá.

Proč samotné slovo „probiotika“ nestačí

Když někdo řekne, že bere probiotika, je to pořád hodně obecná informace. Je to podobné, jako kdyby řekl: „Jím rostliny.“ Dobře, ale jaké? Brokolici, borůvky, kopřivu, tabák nebo rulík? Každá rostlina má úplně jiné vlastnosti. U mikroorganismů je to podobné. Některé patří do rodu Lactobacillus, jiné do rodu Bifidobacterium, další mohou být streptokoky, kvasinky nebo jiné druhy mikroorganismů.

Právě proto je u probiotik důležité přestat přemýšlet jen v jednoduchém stylu „probiotika ano/ne“ a začít se dívat na konkrétní složení. Odborné přehledy opakovaně upozorňují, že účinky probiotik nelze automaticky zobecňovat na celý rod nebo druh. Často záleží na konkrétním kmeni a také na tom, v jaké oblasti se daný kmen zkoumá [2].

Tohle je důležité i pro běžného člověka. Ne proto, aby se z něj stal mikrobiolog po večerech. Spíš proto, aby nenaletěl jednoduché rovnici: „víc bakterií = lepší produkt“. Tak jednoduché to bohužel není. Kdyby ano, výběr probiotik by byl disciplína na úrovni porovnávání velikosti balení pracího prášku. Jenže mikrobiom není pračka.

Proč nestačí napsat jen „Lactobacillus“

Rod Lactobacillus lidé znají nejčastěji. Je na jogurtech, doplňcích stravy a v mnoha reklamních textech. Jenže samotné slovo Lactobacillus je pořád hodně široké. Říct „obsahuje Lactobacillus“ je podobně obecné jako říct „obsahuje ovoce“. Dobře, ale jaké ovoce? Jablko, citron, banán, švestku, nebo něco úplně jiného?

Podobně je to i s bifidobakteriemi. Bifidobacterium je rod, ne přesný popis celého produktu. Pokud má být složení probiotického doplňku opravdu čitelné, mělo by ideálně uvádět konkrétní mikroorganismy co nejpřesněji. Mezinárodní doporučení pro označování probiotik uvádějí, že etiketa by měla obsahovat rod, druh a kmenové označení jednotlivých probiotických kmenů, množství živých mikroorganismů ke konci doby použitelnosti, doporučené dávkování a podmínky skladování [3].

Pro běžného čtenáře z toho plyne jednoduchá věc: čím konkrétnější označení, tím lépe se dá produkt posuzovat. Neznamená to automaticky, že každý produkt s dlouhým názvem kmene je skvělý. Ale produkt, který kmeny neuvádí vůbec, vám toho o sobě říká méně. A u mikrobiomu je málo informací přesně to místo, kde se marketingu začíná až podezřele dařit.

Forma zpracování: živé kultury, biofilm a inaktivovaná forma

Další důležitá věc je forma zpracování. U probiotických produktů se můžete setkat s živými kulturami, probiotiky ve formě biofilmu nebo s inaktivovanými mikroorganismy, které se někdy označují jako tyndalizované. Každá z těchto forem má jinou logiku a není rozumné z jedné udělat automatického vítěze pro všechny.

Živé probiotické kultury

Klasická probiotika jsou založená na živých mikroorganismech. U nich je důležité, aby byly správně identifikované, v dostatečném množství a aby si zachovaly životaschopnost v průběhu skladování i používání. Právě proto hraje roli CFU, forma kapsle nebo tablety, citlivost na prostředí a doporučené skladování.

Biofilm forma

Biofilm je přirozený způsob, jak mohou bakterie vytvářet strukturované společenství. V oblasti probiotik se biofilm-based přístupy zkoumají mimo jiné kvůli stabilitě a doručování mikroorganismů v náročném prostředí trávicího traktu [5]. To ale neznamená, že slovo biofilm na obalu automaticky vyřeší všechno. Pořád záleží na konkrétních kmenech, kvalitě výroby, dávce, složení a celkovém kontextu produktu.

Tyndalizovaná nebo inaktivovaná forma

U inaktivovaných forem je potřeba být přesný v terminologii. Pokud mikroorganismy nejsou živé, nejde v přísném slova smyslu o klasické probiotikum podle základní definice. V odborné literatuře se pro přípravky obsahující neživé mikroorganismy nebo jejich části používá také pojem postbiotika, pokud splňují příslušná kritéria [6]. V praxi je tedy dobré sledovat, co přesně výrobce uvádí a jak danou formu vysvětluje.

NYADERM Dual ProBio

Příkladem produktu, který pracuje s kombinací ústního a střevního směru, je NYADERM Dual ProBio. U takového produktu není důležité jen slovo probiotika, ale také forma tablety, konkrétní kmeny, množství CFU a celkové složení.

Oficiální stránka výrobce uvádí, že Dual ProBio obsahuje probiotika pro dutinu ústní i střeva v množství 7 × 10⁹ CFU, fermentované ovoce, kolostrum, betaglukany, rakytníkový extrakt a vitamin D. Ve složení jsou uvedeny například kmeny Streptococcus salivarius K13, Streptococcus salivarius SAL21, Bifidobacterium lactis Bi-07, Lactobacillus acidophilus NCFM, Bifidobacterium lactis Bl-04 a Lacticaseibacillus paracasei Lpc-37 [8].

Tohle je už pro čtenáře užitečnější informace než samotná věta „obsahuje probiotika“. Pořád ale platí, že ani takové složení nesmí být prezentováno jako léčba nebo řešení zdravotního problému. Rozumnější je říct, že jde o doplněk stravy s konkrétně uvedenými probiotickými kmeny a složením zaměřeným na ústní a střevní mikrobiom. Zbytek už je otázka kontextu, vhodnosti pro konkrétního člověka, režimu, snášenlivosti a případně konzultace s odborníkem.

Jak číst složení probiotického produktu

Když vezmete do ruky probiotický doplněk, nenechte se zastavit jen u přední etikety. Tam bývá často největší číslo, nejhezčí slogan a nejméně užitečných detailů. Skutečné informace bývají ve složení, dávkování, upozornění a podmínkách skladování.

Důležité je také skladování. Některé probiotické kultury mohou být citlivější na teplotu nebo vlhkost. Pokud výrobce uvádí konkrétní podmínky skladování, má smysl je respektovat. Jinak se může stát, že řešíte krásné číslo na etiketě, ale reálný stav produktu už je trochu jiná pohádka. A ne ta hezká.

Sledujte také doporučené použití a upozornění výrobce. U doplňků stravy nejde jen o to, co produkt obsahuje, ale i pro koho je určený, kdy se používá, komu se nedoporučuje a jaké situace vyžadují opatrnost.

Často kladené otázky (FAQ)